neděle 24. března 2013

Rychlý jablečný koláč

Tak se poved - a jak! Určitě zůstane stálicí. Kamarádka  Katka jednou, když jsem sháněla něco rychlého na pečení, doporučovala kelímkový jogurtový koláč z pořadu Kluci v akci. Pravdu řečeno, moc kluky nemusím, ale koláč nevypadal špatně a ona za něj dávala ruku do ohně...



Mělo to být snadné, vše z kelímku - malý problém nastal, když jsem jistila, že mám přidat 200 ml jogurtu. Koukám do lednice, a mé oblíbené jogurty (Choceňský smetanový) jsou na gramy a jen 150 g. Napoprvé jsem si fakt netroufla zaměnit gramy jogurtu za váhu - jedno to není. Improvizuju ráda, ale v mezích normy - tam, kde jsem víc doma. Hrníčkových moc nepeču, takže jsem poctivě odměřila 200 ml jogurtu - a když už byla odměrka venku, odměřila jsem vše, protože v receptu chybí objem kelímku. Usoudila jsem, že kelímek je asi toho jogurtu, co měl mít 200 ml a vše jsem si přepočetla.


Protože skoro nic nenechám jak bylo původně, trochu jsem si hrála i se surovinami - změny v mouce, ubírala jsem cukr, navíc se mi k udávanému množsrví mouky zdálo děsně moc kypřícího prášku. Posýpku jsem taky nahradila - nedávala jsem perníkovou (nemívám doma perník na strouhání), dala jsem tedy hrubě mleté ořechy. Protože je recept vydatně pozměněný a moc nám chutnal, přidávám svou zdravější úpravu.

Suroviny:

200 ml bílého jogurtu (větší kelímek jogurtu bude na odměřování stačit)
2 vejce
lžíce oleje
100 ml polohrubé mouky
100 ml jemně mleté pšeničné celozrnné
100 ml
(celkem 1 a půl jogurtového kelímku)
1/2 sáčku kypřící prášek do pečiva (6 g)
100 ml třtinového cukru
3 jablka
ořechy na posypání

Postup:
V míse vyšleháme jogurt s olejem, přidáme postupně za stálého šlehání vajíčka, na závěr do masy vmícháme  a zašleháme cukr. Ve druhé míse nebo hrnku zamícháme mouky s práškem do pečiva a vmícháme do vyšlehané masy - necháme chvíli odstát. Nakrájíme i se slupkou nakrájíme na tenké plátky - měsíčky, asi 1 cm silné, ořechy (asi půl jogurtového kelímku) umeleme nahrubo v mixéru. Formu vyložíme pečícím papírem, nebo můžeme vymazat a vysypat (já použila dortovou rozebíratelnou o průměru 22 cm), troubu vyhřejeme na 200 stupňů. Těsto rovnoměrně rozetřeme do formy, nahoru naskládáme mesíčky jablek, posypeme sekanými ořechy (můžeme přidat mletou skořici) a dáme péct. V horkovdušné troubě trvalo pečení asi 20 minut a pak už jsem měla co dělat, abych uchránila koláč aspoň do vyfocení.







Achjo...

Asi se zblázním - já si nemůžu pomoct, když to vidím... Eště že ty ceny jsou tam, kde jsou, díky nim snáz odolám...
Formy na pečení Nordic Ware mají tak úžasné tvary








Já vím, chutná to stejně z každé formy, ale oko to potěší, to zas jo... Nebudu lhát, že se mi nelíbí.

Ale vím, že mi to nedá, budu pátrat, protože Nordic Ware nebude mít jen jeden dodavatel, google to jistí - ale tohle jsem vážně neměla dělat...

A ty lívanečníkyyyyyy, tohle dítě nesmí vidět, tisicovku za to vážne nedám...




A eště i příšerky, to vážně nejde :-(...


Tak já půjdu něco upéct, i hrníčkový jablečný bude dobrý...



pátek 22. března 2013

Čas na opravdový chléb

Pamatuji časy, kdy ještě fungovalo hodně malých vesnických pekáren. Má asi nejstarší chlebová vzpomínka je hodně stará - tetička mé maminky měla za muže pekaře. Myslím, že jsem ho neviděla při práci, skončil s tím, když jsem měla asi 5 let, ale dobře si pamatuji dlouhatánský dvůr s chodníkem a se spoustou bočních místností - v jedné z nich zvláštní pec a na stěně lopaty na sázení...

Další vzpomínka je už z doby, kdy jsem byla větší a ptala jsem se táty, proč je v dolní letní kuchyňce u babičky díra v zemi u pece. Vysvětlil mi, že kdysi tam prababička pekla chléb - protože pec je nízká, dělala se do země zapuštěná díra hluboká kolem půl metru. Když se chléb sázel do pece, skočila hospodyňka dolů, opřela se o okraj jámy a sázela chleba pohodlně tak, že do pece viděla. A já říkám - škoda, že jsem to nikdy neviděla...

Často vzpomínám na pekaře z vesnice od mé druhé babičky a jeho skvělý chléb a rohlíky. Obrovské kulaté chleby i veky, pro které chodila celá vesnice i okolí. Pekař pek možná různé chleby, já ale pamatuji bramborový - my ho mívali prakticky denně. Byl bílý, s velikými oky a chutnal tak, že když si na něj vzpomenu, tečou mi sliny eště i dnes... Snad se pekař nebude zlobit, uvedu i jeho jméno - jmenoval se Mihók. Pocházím z jihu Slovenska, podle jména je to Maďar - a svědčí pro to i bramborový chleba, který je tam dost častý. Pamatuji také skvělé rohlíky - Mihókove rožky... Je mi skoro k pláči, když na to vzpomínám. Obrovské, půlměsíce - měkoučké a voňavé - jako děti jsme je mívali jako lahůdku, nepek je každý den. Starý pán už nežije, pekárna už nepeče, žije ale ještě jeho syn, který s ním prý kdysi také pek a pak po tatínkovi řemeslo i podědil (ikdyž toho záhy nechal). Moh by ale pamatovat, jak se to kdysi dělalo... To mi vrtá hlavou a už mne několikkrát napadlo, že zkusím vzít telefonní seznam a budu hledat - vím, ve kterém městě bydlí... Možná to jednou udělám, zatím se odhodlávám...

Ono kdysi šlo jíst i ten chléb a pečivo z obchodu, předtím o tom člověk ani tolik nepřemýšlel. Postupně se ale všchno zhoršuje. Pamatuji eště poctivé pečení z kvasu, kdysi to bylo běžné. Byli jsme asi ze základní školy na exkurzi v pekárně - přišlo mi to normální a rohlíky i chleba chutné... Ale to ještě i rohlíky z běžného obchodu šlo rozrolovat! Jako děti jsme je často jedli jen tak "nasucho" - od horních vrstev do středu - pamatuje si to někdo? Ne žeby mi to v supermarketu v sekci pečiva nevonělo... Ne žeby mi nechutnala čerstvá kaiserka - ono to ale jaksi není ono... Už dávno to nejsou pekárny, ale rozpékárny, o složení radši nevědět.

S objevením se domácích pekáren se mnoha hospodyňkám ulevilo - mohly začít péct chléb doma. Někdo z hotových směsí, jiný podle sebe. Já osobně nikdy směs nezkoušela - pokud peču, tak chci vědět, co jím, chci být u toho. První chleba z naší pekárny, která se stala záhy váženým členem rodiny, byl opravdu velmi jedlý a rodina jej začla stále častěji vyžadovat. A tak jsem asi dva či tři roky spokojeně pekla jeden chleba za druhým.


Tak nějak to vypadá z pekárny - aspoň z naší - horní kůrka světlejší (okénko nahoře je příliš velké), hranatá "šiška" - a jak moc nám chutnala. Až do doby, co jsem se doslechla o pečení chleba bez pekárny.

První pokus o pečení mimo pekárnu byl chlebík s konopnými semínky - u Cuketky jsem se dočetla o nehněteném chlebu pečeném v nádobách - nedělala jsem ten samý, zkusila jsem svůj, pekla jsem ale v nádobě.


Popraskal, ale byl vynikající - zas o stupeň výš... O kváskovém chlebu jsem slyšela, chutnal mi Držkovský, když byl ještě poctivý (a není tomu tak dávno). Kvásek jsem si i sehnala, ale dvakrát jsem jej umučila a vyhodila bez toho, abych to vůbec zkusila. Vícenásobné krmení při mém uspěchaném životním tempu - nic moc. Pak se objevila kvásková mapa a opět v tom měl prsty Cuketka (hledejte heslo chleba, vypadne pár osvědčených tipů). Díky Maškrtnici a její úsporné metodě vední kvásku pečeme doma vlastní kváskový. Místo do televize čumíme do trouby - a je to také často kovbojka - skočí, neskočí...

První pokusy, než to člověk vychytá, jsou často placáčky, popraskané, nebo třeba příliš kyselé. Placáčků taky pár bylo, ale už u nich byla chuť nesrovnatelně lepší, než cokoliv předtím.



Stále trpím představou, že jednou upeču ten nahoře jmenovaný skvělý bramborový od Mihóka - asi si pokoj nedám, po prvních cca úspěšných pokusech jsem začla testovat. Recept na bramborový má opět Mašrkrtnica jako variatnu bílého pšeničného, ten náš se ale určitě pek jinak - kusy brambor neměl! Takže jsem to zkoušela jiným způsobem - byl trochu placatější, ale YES! Ta chuť je blízko, velmi blízko... jednou se povede.



Pak přišel na řadu ořechový, také od Maškrtnice - začlo se to trochu víc podobat bochníkům.


Další byl nadýchaný pětizrnný, opět od Maškrtnice, která mi prostě svými recepty sedne... A to láska na první pohled i na první ochutnání - pečeme opakovaně a většinou volba padne na něj... Skvělý recept, díky!


A z trouby nám to skáče jeden za druhým... Vinohradský bílý


Kulatý pětizrnný


A zas vinohradský


Další vinohradský (v nádobě - a jak skočil!)


A pětizrnný


A opět vinohradský 


Dál už by to bylo nudné, ale nám se to pořád nepřejedlo... Stále čumíme do trouby a pekárna už nepřišla ke slovu ani nepamatuji. jednou jsem nestihla den předem zadělat těsto a tak jsem opět hodila pekárnovou variantu, která nám kdysi tak chutnala a která nám připadala dva či tři roky tak báječná... A ono tam z toho malého bochníku zbylo, co se předtím nestávalo nikdy. A byl vznesen dotaz, kdyže bude zas ten kváskový. A to poslouchám tak nějak stále... Dobrou kváskovou :-)

Banánové muffiny


Snáď nikomu nebude vadiť, že je to slovensky - tak mi totiž ako sa u nás hovorí "huba narástla". Teraz už síce píšem česky, ale prekladať to mi príde trochu scestné, keď už je recept zapísaný :-)



Suroviny:
1/4 šálky cukru múčky
1/4 šálky tmavého trstinového cukru
1/2 šálky rastlinného oleja
2 vajcia
3/4 šálky hladkej múky
1/4 šálky polohrubej múky
1/2 šálky celozrnnej pšeničnej múky
1 čajová lyžička sódy bicarbony
1 čajová lyžička prášku do pečiva
1 sáčok vanilkového cukru
3 veľmi zrelé banány

Postup:
V jednej miske šľahať olej a cukor asi 2 minúty, potom zašľahať obe vajcia. V druhej miske zmiešať suché ingrediencie – obe múky, vanilkový cukor, prášok do pečiva a sódu bicarbonu – dobre premiešať. Po premiešaní pridať do misky s vyšľahaným cukrom, olejom a vajíčkami, lyžicou zamiešať kým sa nespojí. Pridať banány pretalčené vidličkou, premiešať. Plniť pomocou dvoch lyžičiek do vymastených alebo košíčkami vyložených formičiek v plechu na muffiny. Piecť vo vyhriatej trúbe na vyššej teplote asi 12 – 15 minút.
  • možno ozdobiť plátkami sušených banánov (používam doma sušené)
  • ak sú banány prezreté, je vhodné znížiť množstvo cukru

TNT - tuze návykové tyčinky


Původní recept je z toprecepty.cz


 

Vyzkoušeno, dávám 10 bodů z 10, grilovací koření nepoužívám, dala jsem směs rojíkovo koření, sýr jsem nedávala uzený, ale obyčejný (půl 30 % a půl 40 %, stejně dobře bude nejspíš fungovat každý tvrdší sýr, co jde strouhat). Česnek se tam výtečně hodí, bála jsem se, že toho bude moc, ale skoro není cítit, dodá však vynikající vůni a chuť - klidně možno dát víc. I dítě, které česnek nesnáší, pomáhalo s pečením a pak se zalizovalo až za ušima :-). S těstem se pracuje výborně (klidně zvládnou i děti), chladila jsem přes noc v lednici, ale stějně dobře to jde i s teplým těstem, co odpadává při vykrajování. Výborné, pokud je neschováte, zmizí to dřív než stihne vystydnout.

Ovesné sušenky




Suroviny:
* 100 g špaldová jemně mletá mouka (nejlépe bio, možno samozřejmě nahradit i pšeničnou hladkou)
* 170 g jemné ovesné vločky (používám Emco jemné)
* 60 g instatntí pohankové vločky (bioprodejny)
* půl lžičky prášku do pečiva (nejlépe vinný kámen)
* půl lžičky sody bicarbony
* půl lžičky soli
* 125 g másla (to dávám klasické, bio vyšlo v testě jako absolutní propadák)
* 2 hrste slunečnicových semínek (případně dalších oříšků - nemělo by být moc, těsto je dost husté)
* 110 g tmavého třtinového cukru (kdo radši sladší, může přidat)
* 1 sáček vanilkového cukru (používám nejradši bio Sonnentor, je krásně jemný - když už ne bio, aspoň vanilkový a ne chemický vanilínový)
* 1 sáček skořicového cukru
* 1 celé vajíčko

Postup: 
V misce zamícháme mouku, probrané ovesné vločky, pohankové vločky, semínka, sodu, prášek do pečiva a sůl.
Rozpustíme máslo, necháme mírně ochladit. V druhé nádobě smícháme třtinový, vanilkový a skořicový cukr, rozklepneme vajíčko a spojíme. Vmícháme mírně schlazené rozpuštěné máslo, postupně také směs z mouky, vloček a ostatních surovin. Vzniklá hmota je dost hustá
Troubu rozehřejeme na 180 stupňů (peču na horkovzduchu). Plech vyložíme papírem na pečení a lžičkou formujeme "hromádky", které pak trochu roztlačíme lžící nebo prsty (kdo chce sušenky vyšší, roztlačit nemusí, těsto se během pečení mírně rozlije). Pečeme asi 7 až 10 minut do zezlátnutí.
 
Z dávky vyjde 40 až 50 sušenek podle velikosti (hromádka nahoře je z dvojité dávky - ač se to nezdá, je jich tam téměř 100 a věřte, že dlouho nevydrží :-).
 
p.s. Někdo na sušenky ovesné vločky mele, já to nedělám. Mám za to, že ty vločky musí být trochu cítit a s moukou, která mletím prakticky vzniká, už to nekřupe :-). Místo mletí používám vločky jemné, ne klasické velké (česká firma Emco přímo vyrábí jemné ovesné vločky, velmi dobře se hodí také Poridge oats - dostat v prodejnách zdravé výživy i v některých obchodních řetězcích).

sobota 9. března 2013

Něco pro knoflíkáře

Dítě dostalo pozvání na holčičí párty a maminka přemýšlela, co upéct, aby byla IN.
Během noci jsem googlila a narazila na knoflíky na webu Bakerella. Pěkný nápad - postup je tam krásně nafocený, recept ale opravdu - americky k nepoužití. Vezmeme směs na burákové sušenky... No k čertu s tím! Vím, že každé těsto tohle nezvládne, nechat se obtisknout a vypíchnout otvory po vytažení z trouby - také na to je potřeba rychlost a s dětskou trpělivostí to asi snadno nepůjde. Pokusy jsme si díky tomu, že párty byla další den dovolit nemohly.
Dál jsem googlila, tentokráte pouze knoflíkové sušenky - a že jich tedy je!
Spousta webů kopíruje a pouze omílá to samé, co bakerella - hotová směs na burákové sušenky - blá, blá... Z arašídových sušenek tohoto typu jsem jako přijatelné našla tyto - Frieda si také řekla, že blá-blá směs dělat nebude to pravé ořechové, měla ale čast na testování a použila jedny ze svých arašídových sušenek - jednou je možná zkusím, úspěch ale není zaručený, chce to testování, obtisky do horkých sušenek nebudou úplně snadné.
My ale čas neměly, hledala jsem dál něco, co bude důvěryhodné a opravdu může vyjít. Pak jsem narazila na máslové knoflíkové sušenky - tady se mi konečně zdálo, že se to s dítětem povést může. Recept je jednoduchý, použila jsem prakticky stejný, jen jsem pozměnila mouku a přepočetla šálky másla na gramy. Postup je od bakerelly a z dalších webů - a tady jsou naši másloví knoflíci.


Máslové knoflíkové sušenky


Suroviny:
3/4 šálky + 2 lžíce másla  (= asi 190 g, asi půjde i hera, ale já radši máslo, nebo aspoň půl napůl máslo a heru)
1/4 šálky cukru (sáhla jsem po jemném třtinovém cukru - sucanat s melasou bio z produkce Countrylife - dostat v bioprodejnách - je jemňoučký a snadno se vymíchá s máslem a navíc dá sušenkám krásnou melasovou vůni a barvu) - kdo má rád sladší, klidně může přidat, na nás je to akorát
1 šálka hladké mouky
1 šálka špaldové jemně mleté mouky
Příště zkusím nahradit hladkou mouku celozrnnou pšeničnou, určitě bude fungovat také a budou zdravější.

Postup:
Máslo je potřeba nechat opravdu dobře změknout (nejlépe přes noc) - změklé dobře vymícháme s cukrem. Pridáme obě mouky a dobře promícháme, hněteme až vznikne vláčné těsto, se kterým se dobře pracuje.

Z těsta formujeme malé kuličky (velikost asi že se vejdou do víčka od pet-láhve), které roztlačíme v ruce nebo na plechu na placičky. Podle návodu u Bakerelly se má do placičky obtisknout víčko z pet-láhve.


Otvory se snadno vypchují brčkem (je dobré jej zakrátit, aby šlo těsto snadno vypíchnout zpátky a znovu použít).


Protože jsem si nebyla jistá, jestli se těsto v troubě nerozteče a zda obtisk víčka bude vidět, zkusily jsme na druhou část knoflíčků trochu jiný postup, kde se na placičky obtiskne víčko druhou stranou - okrajem (udělá hlubší tenkou rýhu). Tento způsob se nám osvědčil víc a vzorek knoflíků byl po upečení víc výrazný.
POZOR! Při roztlačování kuliček na placičky, ani při obtiskování rubu či líce víčka z pet-láhve nesmíte moc tlačit, jinak okraje sušenek praskají.


Troubu vyhřát na 180 stupňů, na horkovzduchu stačí péct asi 10 minut než okraje zezlátnou.



Moc se mi při googlení líbil tento obrázek - s navlečenými knoflíky. Protože šlo o dárek, zkusily jsme to také.


Za výsledek se snad dítko nestydělo, na holčičí párty měly navlečené knoflíkové "housenky" velký úspěch.





Oříškové kytičky v bio úpravě

Původní recept  je z časopisu Knihovnička recepty 22, má název Brněnské kvítečky s ořechy - je však jak obyvkle vydatně upraven a pozměněn.


Recept: 
* 100 g celozrnné špaldové mouky bio,
* 40 g pohankové mouky bio,
* 100 g jemného třtinového cukru sunacat s melasou bio (countrylife) 
* 100  g másla
* 100 g mletých lískových oříšků 
* 2 žloutky
+ vajíčko na potření a celé lískové oříšky na zdobení

Těsto zamísit, pokud je moc měkké, přidat malinko mouky, na 2 hodiny chladit v lednici. Z kusů těsta válet silnější válečky, krájet na stejné kousky (aby z kousku vyšla kulička o průměru 1 až 1,5 cm. Skládat na plech vždy 3 ks k sobě do trojlístku,jednotlivé kuličky mírně přimáčknout. Na závěr potřít rozšlehaným vajíčkem a na každou kytičku posadit celý lískový oříšek. Péct v troubě na střední teplotě.


Kuchařinka se moc dobře bavila a výsledek je opravdu k nakousnutí (co se neschová, zmizí během chvilky).

Na blog přidávám až teď, fotky z pečení jsou staršího data. Tehdy asi šestileté kuchařince je teď skoro 10, pečení a patlání v pouce ji ale pořád baví.

Vanilkové rohlíčky v bio úpravě

Pokud peču, snažím se většinou o zdravejší varianty. Čtu, hledám, googlím a pak kombinuji a zkouším, až vypadne recept, který je nejen zdravější, ale také chutný. Tradiční vanilkové rohlíčky také prošly úpravou - zde je opravdu slušná varianta, která chutná i těm, kterým o zdravé jídlo zrovna nejde a spíš nad ním ohrnují nos :-)



Recept:

* 110 g celozrnné špaldové hladké mouky bio
* 40 g pohankové mouky bio
* 50 g mletých lískových oříšků
* 100 g másla (to dávám klasické, bio vyšlo v testě jako absolutní propadák)
* 18 g jemného třtinového cukru sunacat s melasou bio (countrylife)
* 2 lžíce vanilkového cukru bio (používám Sonnentor, je krásně jemný)

Zamísit těsto, nechat přes noc odpočinout v lednici, ráno vybrat a nechat při pokojové teplotě, plnit postupně do formy a rohlíčky pak skládat na plech vyložený pečícím papírem, péct ve vyhřáté troubě na středním stupni (plynová trouba stupeň 6 po dobu 6 až 10 minut podle velikosti rohlíčků). Ještě teplé obalovat v směsi bio jemného třtinového cukru a bio vanilkového cukru. Na obalování by asi šlo použít také sušené ovesné mléko, pro vanilkové rohlíčky by bylo dobré smíchat jej s vanilkovým cukrem (mléko jsem nezkoušela, ale prý ani není poznat, má i samotné nasládlou chuť). 

Používám formičku střední velikosti od řezbáře, kterého najdete na Fleru pod nickem ARVAVNAJ a musím velmi pochválit, pracuje se s ní báječně. Je to však trochu jiné než jsme zvyklí, základní návod od výrobce je nevymazávat, jen vysypat moukou. Tento postup funguje, ale je dost zdlouhavý, někde jsem narazila na doporučení formovat kuličky, vyválet v mouce pak vtlačovat do formičky, moc se mi to ale neosvědčilo (kulička by byla vhodná spíš pro jiné tvary, rozmáčknutím do délky rohlíčku "vyleze" nepomoučené těsto a následně lepí.

Po odzkoušení ideálního množství do formičky jsem tvarovala malé válečky a ty pak obalila potřásáním v talířku s moukou, pak to šlo opravdu krásně a rychle.


 
Related Posts Plugin for WordPress, Blogger...